V roce 1997 založil ČESKOU ŠKOLU KLASICKÉ A POSTKLASICKÉ HOMEOPATIE, která jako jediná splňuje standarty Evropské rady pro klasickou homeopatii a je jako jediná držitelem řádné akreditace. 

​

Česká škola klasické homeopatie se opírá o základní principy klasické homeopatie, avšak přesahuje rámec obvyklé homeopatické výuky v tom, že svým studentům poskytuje hluboký vhled do systematizace homeopatických léků. Vyučuje také variabilnímu přístupu k homeopatické léčbě, který vede k přesnému zaměření léčby.

 

Součástí studia je získání přehledu o různých typech homeopatické léčby od klasické po postklasickou, jejíž součástí je i Opelkova metoda. Pavel Opelka zavedl do homeopatie řadu významných pojmů jako např. NAUKA O HOMEOPATICKÝCH VRSTVÁCH. NAUKA A LÉČBA V LINIÍCH, NAUKA O FORMÁCH, ČASOPROSTOROVÁ MAPA, ODSTŘEDIVOST A DOSTŘEDIVOST a holistický realismus jako nauka o systémech. 

​

Kromě výuky ve svých kurzech již řadu let přednáší na letních školách pořádaných Českou komorou klasické homeopatie. Zabýval se v této souvislosti velkou škálou témat, např.:

​

• Vývoj ženy / Vývoj muže / Vývoj dětí z hlediska homeopatie

• Dítě a škola

• Homeopatická systematizace periodické tabulky

• Systematizace rostlinné říše

• Homeopatická léčba alergií

• Porucha mužského a ženského principu

• Homeopatická léčba plísní

• Homeopatie a poruchy výživy

• Homeopatie a její vztah ke společenským vědám

• Stres a jeho léčba

 

 

Některé ze svých poznatků publikoval v Homeopatických listech: Příspěvek České školy klasické homeopatie k otázce fungování homeopatických léků (2008, č. 1-2), Sepie (2008, č. 3-4), Arsenicum album (2009, č. 1-2).

​

Léta se také věnuje psaní a přednáškám nejen na předních českých universitách jako je ČVUT či Přírodovědecké fakultě University Karlovy, ale i na evropské půdě v rámci zasedání ECCH v Dublinu v roce 2015.

 

Pořádá také soukromé přednášky pro menší skupiny zájemců ať již na téma homeopatie či filosofie. Poslední dobou prohloubil svůj výzkum v oblasti Krize evropského myšlení, jehož závěry používá při hledání spojitostí mezi kořeny našich kultur ovlivňujících lidské myšlení a chování.